Pozadí hlavy Logo

Felix Holzmann a já  

Býval jsem velmi zvláštní dítě. Kreslil jsem si ve svém pokojíčku (v JAR) obrázky a u toho na starém magneťáku poslouchal stále dokola kazetu s názvem Šprechty Felixe Holzmanna. Dodnes si pamatuji, jakou měla barvu. Byla žlutá, s černobílým portrétem pána v brýlích a ten byl orámovaný modrým kruhem.
 
Tehdejší hitparády mě moc nezajímaly, neřídil jsem se tím, co bylo zrovna IN. Místo hudebních skupin jsem raději poslouchal české mluvené slovo a Felix Holzmann se pro mne stal velkým uměleckým vzorem. Už tenkrát jsem si dal za cíl, že se s tímhle pánem jednou musím osobně setkat. Znal jsem všechny jeho scénky zpaměti, a právě proto, že jsem je poslouchal pořád dokola, přirostla mi jeho komika neoddělitelně k srdci.

Miloval jsem i humor jiných českých mistrů, jako byli třeba pánové Šimek a Grossmann, ale až s léty jsem pochopil, že scénky Felixe Holzmanna nejsou narozdíl od Návštěvních dnů tvořeny pro intelektuály. Člověk nepotřebuje vysokou školu, aby panu Holzmannovi porozuměl a aby se smál. On svůj nezaměnitelný styl předával obyčejným lidem. Proto jeho odkaz považuji za národní poklad, a myslím, že živé provedení tohoto poctivého humoru nám v dnešní době nesmírně chybí.
 
Když jsem se v Praze trochu víc zabydlel, přiletěl za mnou můj táta. Tehdy mě napadlo, natočit si jen tak pro sebe jednu scénku Felixe Holzmanna. Sehnal jsem si pověstné brejličky, legendární tralaláček a v sekáči po kouskách objevoval neodmyslitelný kostým s kabátem a pruhovaným tričkem. Mám prý docela talent na hlasové imitace a napodobování lidí. Zajímalo mě tedy, jak bych vypadal, kdybych se za svého milovaného komika z dětství převlekl a obšvihnul scénku přesně tak, jak ji kdysi hrál on sám. Scénku jsme s tátou natočili a po sestříhání jsem ji poslal do ankety na super.cz. Většina diváků můj pokus ohodnotila kladně. Dokonce mi jeden cizí pán nabídl, zda bych v jeho produkci nechtěl s takovým představením vystupovat. Začal jsem o tom uvažovat, ale on se už neozval, a tak jsem na celý nápad zapomněl.

Po několika letech jsem si konečně založil svůj youtube a kromě nových videí na něj umístil i starou nahranou scénku. Pár dní nato mi asi ve dvě v noci volala kamarádka - herečka Helena Dytrtová - že viděla moje video a ptala se mě, proč z toho neudělám celovečerní zájezdovku a nejezdím s ní po městech? Tyhle legendární Holzmannovy scénky zná každý zpaměti, každý je má buď na CD, LP nebo DVD, může si je kdykoliv z jakéhokoliv nosiče pustit, ale nikdy nikdo je už nemůže vidět na jevišti LIVE v živém provedení.
 
Proto jsem se rozhodl požádat o propůjčení autorských práv a pokusit se znovu po létech vzkřísit nesmrtelné dílo jednoho z našich nejslavnějších a nejoblíbenějších komiků.

Vytvořil Pixelfield, s.r.o. - webdesign, webové aplikace a firemní web
hastrman